Ozvěny – slova z reklamy

Scéna se odehrála na svátek svatých Cyrila a Metoděje. Půl hodiny po půlnoci trojice dorazila k bráně a přeštípala zámky … vytekla asi polovina obsahu. Na vozovce se vytvořila asi deseticentimetrová vrstva sádla … tam i zde  … slova zasahují do prostoru. Nic neznamenají … jenom jsou … leží na vozovce … vytvářejí obrazce … přehrady rozrušují skutečnost a člověk je sám odkázán na sebe.

Předpovídá budoucnost z rýhy vyryté povozy … ze stojaté vody … Jako mravenci … v popelnici … lezoucí na vyhozeném krajíci chleba s máslem. Budeme rozemleti na padrť … rozprášeni na chodníku … ach lidé – elementární částice řízené vlastním strachem – v pohybu vytrženi z předlohy … zklesleni … zbaveni podstaty. Místo zábavného děje strnutí.

Ještě chodí na pivo do barů … Co by to bylo za život, nejít na pivo a pobavit se? Zašlo to příliš daleko … je to strašné. Víc než strašné … nikde nezačíná, nikde nekončí, větví se do stran a přes orosené sklo vypadá jako rozsypaný manšetr. Je tu cítit kouř … anonymně se ztrácí v anonymním světě … stává se nečitelnou … bezvýznamné útržky všedních dnů.

Auto zastavilo na chodníku. Otevřel se kufr a dívka vyskočila z kufru. Vytáhla bílou krejčovskou manekýnu. Poděkovala řidiči. Řidič odjel. Zůstala stát na chodníku spolu s bílou manekýnou. Slova zasahují do prostoru. Nic neznamenají. Leží na chodníku … placka I love Satan … masově vyráběná hloupost … je to póza … tabu nebo zlo? Zásah do prostoru … opakování gesta … naděje je.