FETIŠ postFAKTIŠ – jajn feat. Milan Haußmann

dostal nápad a koukl co na to počítačka
pod titulkou → šťavnatý nápad →→ čtu návod ?? jak ho chápat

• mrkev podporuje prezentační schopnosti
• celozrnné pečivo týmovou spolupráci;
hm
a o česneku ani č …

buď bez obav je dobrej na krev …

na odkrevenou realitu v anemickém jelitu
akademické reality
jed je nutno obydlet

Paracelsus sázel na antimon (Sb). Když mu pokusní králíci pošli usoudil,
že rozdíl mezi jedem a lékem je v dávkování.

Pokusní králíci – jajn

okousaní jednou dole a podruhé nahoře …
pokusní králové obětí revolučního zhořknutí
1 × nahoře 1 × dole
jedničku označíme písmenem ×
násobek prvničky nikoli tečkou

ve skutečnosti nejsme lidi
nýbrž vlny
množírny × × × ×
kmitočet
počet
početí násobku
jako následek archaické vibrace

pokusný králík apokalyptický pták
už je to tak i naopak

Vědci zjistili, co je společensky přijatelné – jajn feat. Milan Haußmann

Vědci vynalezli humornou poesii
soud odsoudil stvořitele v nepřítomnosti
a poslal Boha do vězení promladistvé
za to že byl
při tom
vědci natočili v hlubinách podivného tvora
na hlavě má vysunovací penis
vědci v jedu ptakopyska zjistili lék proti cukrovce a přejídání
vědci zjistili že luční koník evoluční má největší varlata na světě
posílají ho za mříže
aby nedělal potíže
Prosím, vysvětli mi!
Co je společensky přijatelné
   po Osvětimi?
Jenom
smrt a mrd
Vědci zjistili že nafta se dá těžit z drůbeže
a olej stolní stojí na vodě
vědci zjistili že všechno je jinak

Trash True – Milan Haußmann feat. jajn

ornice se zvlnila
zornice zvlčile se zvlhčila
slza vypadla z role
rozbila se vzorkovnice líce
zbyly po nás
pravoúhle prouhlený plíce

probuzený
zhasla světla a ztichly motory

DNO #25

Nezpevněná polní cesta, kterou lemuje stomořadí holých větví. Nastala zima, z komínů dýmá. Někdy to nejni zas až tak prima. povzdechl si Homér. Vůz sebou hází jako jankovitá kobyla. Osazenstvo má co dělat, aby si nepřekouslo jazyk. Jsme vězni jazyka, uvěznění vyslovitelným, pojmenovatelným. Vždyť i k sobě hovoříme jazykem. Co však chutě, pudy, nepojmenované pocity? Chceme říct že neexistují, když je nedovedeme pojmenovat? ptá se Pavel Šuhájek. Uprostřed polí v opuštěné stodole hoří kahan a stojí baňka. Na dně to vře: citoslovce, předsudky, cizí slova, danosti, fikce, mezery v paměti, litera moci, kusy filcu, kubický rozměr, vágní pojmenování etc. Narážejí na sebe dogma modálního rouna, dobové legendy, císařovy nové hlasy a odrážejí se jako koule v biliáru. Na povrch vybublala slova:

Kristián Čura: Neviem kde ty máš tie mantinely, kde je tvoje logo/ego, alebo teda ten priestor, ktorý je oným templom …

Luboš Vlach: Nevidím si na temeno. Templ jakožto ohraničení svatého místa je dán hybností hranice, která kotví v duchu imaginace.

Střídá se nov s úplněk a znovu ve fázi novu ad nauseam.

Pokaždé
když se jakž takž konečně
odrazím ode dna
cásnu se do hlavy

Žabí muž

Skokan

Pravil Ivan Petlan. Patos rozhodně souvisí s patologií. přisadil si Luboš Vlach. Krajina s posedem je posedlá krajina. Kdeže loňské sněhy jsou?

Psáno na vodu palbou kulometnou

Četba na pokračování z prvního svazku blogových zápisků Jaroslava Erika Friče v literárně-publicistickém pořadu Aleny Blažejovské Zelný rynk.

Ve čtvrtek 16. června 2016 ve 14 hodin a 2 minuty si básník, esejista, hudebník a nakladatel Jaroslav Erik Frič (nar. 1949) zapisuje v jednom ze zařízení brněnské Fakultní Nemocnice u svaté Anny tato slova:

Psal jsem onehdy, že k blogu se už nejspíš nebudu moci vrátit, z obavy před opakováním, osobním klišé, únavností stařeckého skuhrání, či kdoví ještě kvůli čemu., hlavně jsem tím chtěl šetřit případné čtenáře. Ale zjišťuju, že mě to stále láká, ta živost, tkvění v přítomnosti, ba v okamžiku, který stále ještě na tomto světě zažíváme. Byli za mnou zde předevčírem přátelé z rozhlasu, rozhodli se uvést na těch svých neviditelných vlnách ukázky z knížky, která vyšla před časem péčí přítele Dana Podhradského, svazku mých počátečních blogů z roku 2007. Což mě – musím přiznat – potěšilo, ač si tyto věci nerad připouštím ano, potěšil mě tento zájem rozhlasu, snad to něčemu, někomu poslouží, snad to i někoho dalšího potěší, což ostatně byl můj počáteční důvod, proč jsem s tímto psaním vlastně začal – a proč jsem se rozhodl v něm pokračovat. Uvidíme, jak čas půjde, co všechno ještě mi ukáže, v čem snad se ještě dokážu neopakovat. Například nikdy jsem ještě neslyšel tak pěknou charakteristiku svého postavení, jakou před několika dny roztomile použila jedna zdejší sestřička-fyzioterapeutka: „Slyšela jsem, že taky patříte k tomu uměleckýmu podsvětí“. Vidíte, člověk ani nemusí mnoho usilovat o to, aby se stal pirátem, život ho tam prostě přivede –

Křišťálová noc

Nahá vlna kritiky zasáhla a další vlna se valí. Bere s sebou Otesánka i s Donaldem Trumpem a navrch Martina Luthera + nepřátele lidu … Pak se v tom vyznej. Babo Jago raď: Sex vyvolává změněný stav vědomí, zjistila věda. Sporadické narušení zaběhnutého rytmu může vést k vyvrcholení. Na dně v dešti? Derek Jarman dodává: Heterosexualita není normální, nýbrž běžná. A další záplava slov proniká mozkem: Místa je dost, vzkazují Pražské hřbitovy. Lék na chronický nedostatek volného místa se zdá býti nalezen. Exitence je limitována společenskými pořádky. Suicid konečným řešením nebo podmíněným odkladem? Zákony a další uměle vytvořené konstukce berou za své po tíhou masy: uzeninu, gothaj a tlačenku … Vesele pochrochtávájí nad masovým hrobem. Zápach z prasečích výkalů dodává tvář lidským ostatkům. Spadané listí rozmáčel raní déšť. Ukázalo se slunce. Mladík se probudil z kómatu a mluvil jiným jazykem. Zasténal a vyvolal moře nevole. Táhlá cesta úpatím se pomalu vine k židovskému hřbitovu. Lidé mají vymyté mozky. Ukázalo se slunce. Rytmická činnost ovlivňuje … táhlou zákrutou za horizontem – louka – plot – další horizont –

Ať je prezidentkou lesbičanka ― Zoe Leonard

ať je prezidentkou lesbičanka
ať je AIDSák prezidentem a buzík víceprezidentem
ať se stane prezidentem někdo bez zdravotní pojistky
ať je to někdo, kdo vyrost na místě zamořeném jedovatým odpadem
kdo si leukémii nemohl vybírat
ať musela prezidentka v šestnácti na interupci
ať kandiduje někdo, kdo není menší zlo
ať jeho poslední milenec umřel na AIDS
ať se mu jeho oči se mu zjevují před usnutím
jak ho držel v náruči, když umíral
ať neví, co je klimatizace
a ví, co znamená čekat ve frontě
v nemocnici, na dopravním inspektorátě, na pracáku,
ať se stane prezidentem nezaměstnanej,
vyhozenej, sexuálně obtěžovanej, zmlácenej gumovým dildem
a deportovanej
ať je jím někdo, kdo byl přes noc v lapáku
poznal jejich zákon a zažil znásilnění
ať se stane prezidentem někdo, kdo miloval a byl raněnej
kdo bere ohled na pohlaví
kdo se učí z chyb
ať se stane prezidentkou černá žena
někdo se zkaženýma zubama a názorem
kdo pozřel hnusnou nemocniční stravu
transvestita
co byla na drogách a v léčebně
ať je prezidentem někdo, kdo byl trestanej
tak proč to nejde
proč se samosebou rozumí, že šašek se stal prezidentem
vždycky kunčaft – nikdá šlápota
vždycky pán – nikdy kmán
vždycky lhář a zloděj na kterýho nemůžou

Homér – Na Kolišti

aneb ať si ty blákoly nazve, kurnikšopa každej jak chce …

DO DNA

Smrtka mne drží pod krkem,
ženou mě z města postrkem.
Ďábel vysekl mi poklonu
v policejním antonu.

Nikdo z nás není bez chyby,
však leckomu se nelíbí,
že tvářím se jak šílenec
a nemám ani na věnec.

Koukám na to jak jelen,
vobušek leze z pytle ven.
Na policejní stanici
ďábel mi skládá mi zdravici.

Smrtka mě drží pod krkem,
ženou mě z města postrkem.
Kolem krku lano ovíjí
divnej pocit na šíji …

Soudce Lynč soudí po právu,
dav vykoná popravu.
Koukám se z vejšky na město,
buď zdráva má nevěsto!

30.11. 2000

Slova a skutky trvají

(dietickopoetický dialog Pavla Šuhájka s Lubošem Vlachem)

Pavel: Poezie je rozhodně jako jídlo, buď je dobře udělané, nebo není. To jestli komu chutná, je jedno, resp. může ti chutnat, nebo nechutnat, ale víš, že je dobré.

Luboš: Kdo má nárok rozhodnutí rozhodného? Nevím totiž zda ono rozhodnutí se týká tzv. hodnoty, nebo toho jak je kdo rozhozen, nenaladěn či rozladěn. Taková rozlada může způsobit situační znechucení až chronické nechutenství.

… anebo je to jídlo špatné, ale tobě chutná, nebo jsi si zvykl. Taková pizza na České, pořád ji lidé kupují, někomu i chutná, ale tvrdit že je dobrá a kvalitní nebude nikdo …

Někomu chutná tlačenka a někomu meruňka, což je věcí chuťové preference, která hraničí s předsudkem. Někdo to rád sladkokyselé, někdo zásadité, někdo rád klíčky (a kličky), někdo psa na česneku. Předsudek je též axiologickou kategorií na škále výborné, skvělé, špatné, hnusné, nejedlé. Kvalitní verš je ostrotupý. Hladový sytému nevěří, ovšemže jak který a jak kterému. Chuť je něco mezi chtíčem a potřebou, jsou tu jemné nuance a brutální dynamiky, krindy pindy, nářky, vzlyky, smích, křiky, tradice učitelka a zlozvyky.

Syndikovat obsah

Kalendář akcí

M T W T F S S
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
 
 

Nejbližší akce