Idiot Crusoe aneb za Českou Třebovou nezačíná Asie!!! – Homér

Kapela Idiot Crusoe vznikla těsně po pádu železné opony a přesto je označována jako „undergroundová“. Dokonce někdy jako „poslední androš v Česku“. To je první idiotismus. Nebudu zatěžovat chudinku už postaršího Consula cancy o tom, že underground je myšlenkový směr a nikoli hudební styl, to ví každej debil a dokonce i Magor. Je pravdou, že establishment se svojí kulturou a se svými názory na tu naši tu zůstává a prakticky se nezměnil, ale my kanálama lézt nehodláme! Jelikož za Českou Třebovou nezačíná Asie.

Co tedy Idiot Crusoe vlastně hrají? Slovem „bigbít“ odradím asi ty, kdož si pod tím představují „ňáký stouny“, párpdy a podobný zábavovky. Na punk jsme už trochu postarší chlapíci a na tzv. alternativu jsem agresívní od jistý doby já: vybaví se mi totiž snobská Skleněná louka se svou čajovnou, znuděnými vysokoškoláky a kulturou pod heslem tohle jsem JÁ a kdo to nechápe, je vůl! Zbývá tedy už jen jedno divadlo a toho se budu, s prominutími držet jako klíště. Ano, divadlo se vším všudy, líčením počínaje a šaškárnami a exhibicionismem na pódiu konče. Nu, a do toho muzika. Ať si ju každé zařadí, kam chce.

Idiot Crusoe vznikli kolem devadesátýho roku, kapely tehdy bujely jako svrab u bezdomovce. Mezi moje koně patřili, pokud se pamatuju, Černá vdova a jihlavsko-brněnětí Čerstvě natřeno. Obě dvě už bohužel neexistují. Zásluhou Luboše Vlacha a jeho ŠOT RECORDS si je můžem poslechnout aspoň na kazetě. Idiot Crusoe vydrželi, i když z původní sestavy nezůstal málem kámen na kameni.

Teď bych měl asi začít představovat kapelu je to kravina. Nechci totiž — narozdíl od Magora — vyzdvyhovat či zatracovat, kapela má být kompaktním celkem, když to někomu nesedne, buď odejde sám anebo, je-li blbý, vyražen jest... Tak pravil Homér.

Proto mě, Magore na tobě sere tvoje diktátorská nadřazenost intelektuála nad „pouhými“ muzikanty, kteří sice uměj hrát (a to ještě ne dycky), ale jsou to pořád jen děti, které je potřeba vychovávat... V mé stati se taky neobjeví, kdo se kdy pochcal, kdo věčně somruje na pivo, jaké má kdo vzděláni, jestli je kdo katolík nebo ateista a podobné chujoviny.

Kdybych byl renomovanými muzikantem (a toho bohdá nebude), našel bych asi v hudbě Plastiků a Idiotů některé společné prvky. Nechci Jervu nařknout z kopírování Mejly, jelikož si myslím, že jako začínající baskytarista Plastiky ani neznal, ale zní to holt podobně... No a že hrajem jako dohrávku poněkud přetextovaný Magický noci? Na našem posledním koncertě v Hrušovanech u Brna je hrála jakási místní kapela v původní podobě a možná, že i lépe. Tolik tedy o našem vztahu k Plastikům, já osobně, když mám náladu si je velice rád poslechnu z desky či kazety.

A teď už, nedá se nic dělat, musí přijít na řadu můj pověstný narcisismus. Idiot Crusoe by totiž byli jen jedni z mnohých: jak už jsem pravil, hudbě moc nerozumím, ale ansámblů na naší úrovni je asi dost a dost. Nebo by se třeba už dávno rozpadli. Jenže, jak je psáno výše, my děláme divadlo a to je velkej rozdíl. Na divadle se improvizuje, divadlo není staženo nějakým špagátem, jehož smyčka praví: „Odtud potud.“

Ano, budu se teď zabývat chvíli tím, co udělalo Idioty Idiotama. Začnu trochu zeširoka. Moje básně jsou snadno zhudebnitelné. Tak, jako Černá Vdova zhudebnila Villona, by jenom trošku schopný hudebník zhudebnil Moruše. Třeba. Jenomže já psal Moruše na blázinci jako báseň a jako báseň ji beru. Ne jako text. Na našich prvních vystoupeních jsem, obrácen zády k publiku, tolik varoval: „Na naši muziku se netančí!“ Ale cannabis, pivo a bůhvíjakej sajrat udělaly svoje a tančilo se. I když jsem se tam tu „depku“ snažil vrazit stůj co stůj. Ale když recituju... Neumím recitovat. Ráčkuju a když jsem ožralý, padám z podia.

Mohou si tedy konkurenční kapely myslet co chtěj, stejně mě všichni považujou za blázna, ale bez mých „vstupů“ by koncert Idiot Crusoe nebyl pravej. Nebylo by to to pravý vořechovým. Naši fans, jenž zapsali vystoupení bez mé přítomnosti, ať už šlo o indispozici ebrietas simplex nebo pouhou lenost to mohou potvrdit. Jsem narcisista vodpornej, Magore, odpusť nebo mě obejmi.

Vážně. Recitační vstupy, opravdu Idiot Crusoe udělaly. Udělaly z normálního hospodskýho bigbítu divadlo. A nepotřebovali jsme k tomu renomované divadelní skupiny jako např. kdysi Extempore. Stačíme si sami a to mi stačí k tomu, abych se obdivoval v zrcadle. „Chraňte si mikrofon před Magorem.“ zpívají Plastici v Dopise svému uměleckému vedoucímu, ale Idiot Crusoe Homérovi mikrofon naopak nabízej, jejich hudebníci kašlou na instrumentální exhibice, poněvač: „Na dvoře divadla hrajeme divadlo.“

Tak. Teď jsem ze sebe vysypal opravdu všecko, co si o Idiot Crusoe myslím. Protože, jak už jsem uvedl výše, nechci se babrat v něčem, čemu nerozumím. Hudbu jako takovou, úroveň muzikantů a vůbec celkovou image at posoudí fundovaný hudební kritik. Já se na to necejtím. Jenom si myslím, že na koncertech Idiot Crusoe bývá pohoda. Teče pivko a lidli se baví. Já stojím na pódiu a je mi fajn, neboť jsem se ze všeho vyžvanil, vypsal (to mi poradila moje psycholožka, aby zabránila dalším suicidkám), pořadatelé mi podáváj zadara pivo a když je po všem, nějaká dobrá duše mě uloží pod stůl.

Tohle nebyla recenze ani kritika. Jako člen kapely bych si něco takového nemohl přece dovolit. Byl to pohled. Pohled od mého psacího stolu ma všechno, co se „za Českou Třebovou“ dělo a děje. A teď zrovna přišla moje číča, zamňoukla a to už není divadlo, to je realita, já se teď opiju a půjdu spát a vás všecky zvu na... No však víte na co!

14. 4. 1999 my room

Věnováno všem, kdo nás maj rádi.