Blog - milan.haussmann

Na plátně za katedlou se zjevil umrlý Marat ve vaně. Nápis Liao Yiwu a potom menším písmem Wertewelten, datum a podtituly hodnoty, kultury resp. autorské čtení a diskuze.

Wertewelten je projekt profesora komparatistiky Jürgena Wertheimera. Dnes vešer je hostem subtilní a nenápadný čínský spisovatel Liao Yiwu. Liao letos dostal Mírovou cenu německých knihkupců poté, co dobrodružně unikl přes Vietnam z lidové Číny. Brýle s tenkými obroučkami a vyholená hlava …

Profesor Wertheimer je naopak rozevlátý šedesátník s nonšalantním vystupováním a výzorem doktora Mabuseho. Několika větami představuje publiku hosta, krátce vytkl smysl symposia Wertewelten. Dnes bude řeč o poetice a politice.

Posluchárna se postupně zaplňovala. Profesor Wertheimer cituje z Liaovy řeči v bývalém kostele sv. Pavla ve Frankfurtu: „Svět je zahlcen bezcenými hodnotami, co staví peníze nadevše.“

Okolí není krásné – výhled na městský okruh se spalovnou. Lesknoucí se hyperboloidy osvícené září zapadajícího slunce vypadají jako nepravděpodobný přelud z jiného světa. V sousedství čínská restaurace, Penny market, fitness studio, velkoprodejna nápojů, čerpací stanice … I tady žijí lidé. Usměvavý a úslužný recepční tureckého původu mi vystavuje účet.

Pokoj je čistý a střídmě vybavený. Dvojlůžko, na zdi plochý televizor a světla vekloměsta. Laciná reprodukce nočního velkoměsta plného bodových světel má místu propůjčit punc světovosti. Vzpomněl jsem si na Jestřábí noci Edwarda Hoppera, jehož monografii jsi si tu vloni koupila.

Na stole stojí dve sklenice. V pokoji je teplo. Napustil jsem si v koupelně vodu a napil se. Potom jsem otevřel tašku a vytáhl přenosný počítač. Internet tu taky funguje. Stáhl jsem si poštu. Místo jako stvořené pro přenocování. Po náročném obchodním jednání monochromatické stěny poskytují prostor představivosti …

Kulisy:

Formální úspornost – stop populismu.
 Myslíme na budoucnost – kompoziční sevřenost.
  Účinnost pointy – slovo, které platí.
Nepřízpůsobiví nám diktovat nebusou – prvoplánová přímočarost.
 Každodenní plochost – lidé si zaslouží lepší život
  Chceme být hrdí na svou zem – absolutní nedůležitost.

Bloumám krajinou tělo bez duše. Vlastně se vznáším – vzdávám rozchvácen větrem. Hledám mezery mezi kulisami. Ony se na sebe vrství. Otřepené tapety, které překrývají stále nové a nové vrstvy nesourodé skutečnosti. Proto je minulost nesouvislá nerozčlenitelná kornatá vrstva tapet. Kornatění??? Tápám … trápím se popisem … Panoptikum otylých vytlemenců, jímž grafická stylizace dodává punc odpornosti, zrůdné perverze. Harlešín, harlešín, harlešín … Ve vzduchu je cítit tříšť.

Dirty Picnic je další z podivných brněnských kapel, o které nikdo nic moc neví a ani se o ní nepíše v turistických průvodcích. Anglické texty a dynamický zvuk synťáků. Na první poslech cold wave, The Cure, New Order, KaS Product a další se vynořují z propasti času. Říkají-li dva totéž, není to totéž. Hledání ztraceného času? Nová vlna? Snový obsah? Jejich hudba vzniká v současnosti a reflektuje současnost. Skutečně nejde o oldie sound.

Tvorba brněnských kapel je charakterizována experimenty a do tohotu kontextu Dirty Picnik dokonale zapadají. Experimentují se synťáky. Nová vlna byla otevřená úletu a zanechala za sebou celou řadu pozoruhodných nápadů. Vytvořila ideání pískoviště, kde spojením jednotlivostí mohou vznikat útvaty naprosto odlišné.

Buying snow from the ice cream guy,
feels like little treat,
as well as an uphill slope,
in the park, growing nervous like a child

Underground – to slovo jste jistě zaslechli a na mysli vám určitě vytanou nějaké aosciace – plastici, The Velvet Underground, Národně socialistický underground, Ivan Martin Jirous, The Fugs, pivo … Stejně tak se lze spustit po vlákně slovních významů a nechat myšlenky volně plynout – underground, podzemí, souterain, sklep, pivnice. Kam jsme to dospěli – dostali jsme se do prostoru skrytého před slunečními paprsky, k opaku obýváku, kde je uhelný prach, zaprášené láhve a pach plísně … působí zvláštní stav mysli,který člověka alespoň na chvíli osvobozuje od všeho a obnažuje mu primární základy jeho bytosti. Poznej tajemství života a jeho koloběhu. Hledat, jenže kdo hledá tak se musí připravit na to, že může zabloudit. Dveře jsou dokořán. Tedy těkat, sledovat chvějící se povrchy, vracet se ke kořenům.

Nedělní odpoledne – spolu, sami, na terase, vytrženi, vytržení. Piju víno, ty si čteš Noční vlak do Lisabonu a piješ víno. Povídala jsi mi, že kniha je o nemožnosti – nemožnosti setrvat na jednom místě. Taky jsi tvrdila, že jsi ten typ, co chce, a přesto nedokáže odejít. Proč?? Zůstáváš na místě … tady v tomto městě příliš malém … kde znáš každý kámen. Tulipány jako by z kamene vytesány. Čas pomalu protéká a ve sklenici je červené víno.

Už se to vyskytlo – alespoň se domnívám – ve Hře se skleněnými perlami, v proudu asociací v řečišti jazyka v propojení určitých taktů jistého hudební skladby s určitým zážitkem.

Nedávno se mi to znovu vybavilo. Právě jsem odpočíval a poslouchal rozhlas. Mladý pianista hrál Chopina a já poslouchal toho jeho Chopina tak, jako fyzicky unavený člověk hudbu poslouchá – napůl pozorně, napůl nesoustředěně, rozptýleně, netečně. Oddal jsem se zvuku. Vnímal jsem zvukové stimuly a kompozici si neuvědomoval.

Petr Borovička: Mě to není jasný.

Richard Buckminster Fuller: Neměňte člověka! Proměňte jeho myšlení.

Mao Ce-tung: Vytvořte člověka z podstaty jeho duše. Převraťte jeho myšlení.

John Cage: Najděte společný jmenovatel.

Michal Ženíšek: Lenine, Staline, Putine!... PECKA tě nemine!!!

Cinty, cinty, cinty … vlastně tu není jiná možnost. Šel jsem tiše … nikam … věděl jsem … ostatně jako pokaždé … určité věci existují jako fakta … zprávy na papíře, protokoly, záznamy hlasu a hudby apod. Určité věci existují, protože by jisté skutečnosti potom nedávaly žádný smysl. Všechno se to nějak zamotalo.

Bum bác ratata … Obří švábi zaplavili Neapol. Závislost je zcela individální. Všudypřítomná je možnost … možnost hříchu. Odporní brouci vylézají z děr. Neostýchají se. Jsou až sedm centimetrů dlouzí. Městu se nedostává personálu, který by nepřetržitě zasahoval, aby zabránil jejich přemnožení … McDonnalds nenese žádnou zodpovědnost.

Příběh ze života Hermanna Hesse. Matka třináctiletému Hermannovi navrhuje: „Myslím, že bychom měli zahnout doprava.“

„Myslet za mě nemusíš. Vystačím si sám.“ odvětil Hermann a dal se vlevo.

Včera jsem si tuto miniaturu přečetl v novinách, ale co hýbe tiskem není výročí úmrtí Hesseho, nýbrž soudní proces s moskevskými punkerkami Pussy Riot. Trojice dívek, která v kuklách, šatech a punčocháčích vyzývavých barev provokuje na nejrůznějších veřejných místech – autosalonech, luxusních obchodech – kde hlasitě vykřikuje to, na co jejich okolí stěží pomyslí.

Naposledy, krátce před opětovným zvolením Vladimíra Putina prezidentem Ruské federace v Chrámu Krista Spasitele zvolily formu modlidby. Půlminová scénka pobouřila světskou spravedlnost i pravoslavnou veřejnost natolik, že si dívky vykoledovaly obvinění z chuligánství v organizované skupině a půlroční vyšetřovací vazbu.

Svědci poznávají obviněné podle úskočně výsměšného výrazu očí. Ústa, nos i mimika obličeje pod maskou a přesto poznány. Americká zpěvačka Jarboe mluvila o maskách následujícím způsobem: „Maska tě učiní skutečně svobodným, za maskou padají zábrany. Skryta za maskou můžu být kýmkoli. Mé masky mi poskytují volnost rozletu …“