Blog - milan.haussmann

Všechno souvisí se vším. Sémantická gesta jsou jednou z možností útěku před rozmanitostí tohoto světa. Lze však dopravdy uniknout, stát se singularitou, ponořit se do sebe … sednout si, stáhnout roletu a začít psát … příběhy …

Zpěvačka s vlasy zářícími mědí tiše zpívá
Ostatní smějí se, pijí a jedí
A ona zpívá
O tom, že to tak bývá
Že večer svítá a ráno se stmívá
A že jenom slepý se do tmy dívá
Kde v křiku a špíně
Ona tiše zpívá

Ta žena teď zpívá o svém příteli
Co zemřel postřelený lovcem v lese
Píseň je plná pitoreskních dravých lidí
Buďto jej nevidí nebo se třed mrtvým stydí
Překročí jej
nebo míjejí
Stovky lahví
Desítky postelí
A všichni na jednom věšným plese
V tom baru najdeš život
Smrt i lásku
Skutečnou lidskou tvář i nejtemnější masku

Miloš Zeman je jedním z kandidátů v druhém kole prezidenských voleb v ČR. Nekteří občané se nedokáží rozhodnout nebo by dokonce hlasovali prázdnou obálkou. Ve svobodných volbách se prázdná gesta nepočítají. Když neví, tak ať si hodí korunou.

Dosluhující prezident se nechal slyšet, že se rozhodl pro kandidáta, který podstatnou část života strávil v rodné zemi. Sám nevím, co si o tom myslet. Přemýšlel jsem o rozdílu mezi vlastí a rodnou zemí. Upřímně je mi rodná země bližší stejně jako rodné město. Malá nuance rozeznívá struny.

[za pobytu v Brazílii]

…

Zjevila se mi nevinnost a lidská tvář našeho Pána.

Zvěstujme

zrození jeho skrze nejsvětější Pannu Marii.

Chtěl bych tuto knihu napsat pro ty nejchudší mezi lidmi. Chtěl bych ji napsat jejich jazykem, ale tato milost mi není souzena. Nedokážu napodobit jazyk chudoby. Musel bych se sám dát na oltář chudoby, stát se posledním ubožákem, abych neznesvětil Svátost chudých.

Kristus přišel na tento svět a přišel k nám všem. Kristus nepatří výhradně chudým. U jesliček se klaněli pastýři spolu s mudrci východu, ale ani pastýři ani mudrci nežili v bídě. Pravděpodobně byl mezi nimi svatý lotr, avšak nevíme to určitě. Oproti tomu – jak moralisté soudí – není skutečná chudoba východiskem zločinu – není východiskem ani zla ani dobra. Skutečná chudoba je bezvýchodná. Skutečná chudoba ubohých má jediné východisko – Boha.

Média probírají ze všech stran volbu příštího prezidenta České republiku. Je přímá volba vhodná či nikoli? Kde ten a ten vzal peníze na svou kampaň? Co na to ústavní soud? Každý den přinášejí nové a nové klípky, aby vycpala monotónní nudu všednosti. Kandidáti, kteří se nabízí jsou rozmanití. Podobně jako zboží v obchodě potenciálně oslovují i rozličné cenové skupiny … Každému, co jeho jest.

Dnes je den Páně.
Ranní zvony zní,
daleko i blízko,
sám v pusté síni

klečím v modlidbě,
sladká hrůza tajemství.
Daleko i blízko
je slavné jeho Království.

Sečteno a podtrřeno je podtitulem Homérovy strojopisné sbírky DERNIÉRA aneb Z MÝHO POHLEDU. Sečteno a podtrženo dalo by se říci i Homérově životě potažmo tvorbě. Básník a kumpán mnohých z nás před rokem skonal. V Boro klubu Křenová se v lednu bude na Homéra vzpomínat. Mnohým vytane na mysli vrávoravá chůze invalidy o holi i jeho skřehotavý hlas:

Tož připijme si chlapci všecí na zdraví.
Tisíc ká na záchyt, to snad ještě máme.
Jsem alkoholik a těžko se napravím
a se svým zdravím, s tím se vyrovnáme.

Homér skonal. Samotného mě to rozesmálo, protože on by to asi tak nikdy nenapsal. Homér dodělal. Homér chcíp. To už zní líp.

Pane, z nebes hluboko do moře,
kde žlutý proud v ohlušujícím pohybu pádí.
Hora vln, co zná jen hoře.
Pane, zdcadlo sem, hlava tvá poznala stáří —
do posledního dechu mladí …

Ještě ráno se tvé vlasy leskly jako černé hedvábí —
napadal sníh k večeru.
Živé tělo smrtí se trápí a
ve svitu Měsíce pozvedněme sklenice.

Nítěné slunce, niterné slunce. Než spadla tma uplynul další ze zamlžených dnů zimy. Nasťa byla nevinná dívka se spoustou hříšných myšlenek. Koho by nedojal příběh Anastasie Hagen? Vánoce se kvapem blíží. Anastasia Hagen je žadatelkou o azyl v České republice. Účastnili se dýchánků, jejichž vrcholem byl skupinový sex, měnili si partnerky a partnery s přáteli. Vida reminiscence! Co všechno lze splésti? Bezvýznamní beztvární chodci, pestrá slova, která voní. Život kolísá. Pohupuje se mezi beznadějí a radostí.

Šlo o klasický zátah na nepoddajného, kontroverzního a zpupného podnikatele, jehož slabosti a rodinné poměry byly využity jako zbraň s cílem zničit ho a zmocnit se jeho majetku … Je to klasické schéma …

Ve vežení na severu Sčchauanu obvykle sedělo kolem dvacítky politických vězňů. Všichni byli účastníky studentských nepokojů v červnu 1989. Byli obviněni z podněcovaní kontarevoluce. Tresty měli od dvou do dvanácti let.

Wan Paočcheng, kterému tehdy bylo třicet pět let, pocházel takzvané komunistické famílie. Jeho otec byl vysoký činitel a bojoval po boku předsedy Maoa v občanské válce. Ze způsobu, jak Wan mluvil i jak se choval, se nedalo usoudit, že měl tak vysoce postavené rodiče a že sám zastával vysoký úřad. Během pohnuté doby v roce 1989, kdy celá země povstala v touze po demokracii, se z něho stal nepřítel lidu.

Rozhovor se uskutečnil v únoru 1993, kdy jsme spolu s Wanem seděli ve stejném vězení. Byl propuštěn v roce 1994.

Liao Iwu: Mezi těmi, kdo byli uvězneni v souvislosti se studentským demokratizačním hnutím z roku 1989, jsi byl největší zvíře v aparátu.

Wan Paočcheng: Myslím, že máš pravdu. Než jsem skončil tady, jsem byl náměstkem ředitele největší vládní banky v Sčchuanu. Bylo to teplý místečko. Byl jsem odborníkem na hospodářskou politiku vedení. Když vedení vyhásilo nový kurz, pečlivě jsem prostudoval veškerá nařízení. Taky jsem četl oficiální tisk Komunistické strany – Lidový deník. Držel stranické linie a dával si pozor.

Čou Mingkuej strávil skoro celý život ve sračkách. Začal jako čistič veřejných sociálních zařízení. Dnes má smlouvu s magistrátem a provozuje rozsáhlé veřejné záchodky v severozápadní oblasti města Čchengtu. „Byznis jako každej jinej.“ říká Čou. Je mu sice asi sedmdesát, přesto budí stále svěží a činorodý dojem.

Poznali jmse se s Čouem dávno. Jeho záchodky sousedily s čajovnou mé matky. Přesto jsme se znali jen od vidění. Teprve vloni a navíc v noci jsem se odvážil, odložil jsem intelektuální pýchu, a dal se s ním do řeči.

Čou Mingkuej: Jdete na záchod? Je už dávno po půlnoci. Měl bych vám účtovat extra tarif. Víte, platím daně … ale vy jste pravidelný zákazník. Můžete jít normálně.

Liao Iwu: Otče Čou, nechce se mi na záchod. Přišel jsem vás vyrušit od čaje.