Příroda – Johann Wolfgang Goethe

Příroda, ach! Obklopeni a obsaženi – neschopni úniku ani hlubšího průniku. Nezváni, nevarováni jsme pojímáni koloběhem tance a zmítáni – padáme unaveni do její náruči.

Ve věčném koloběhu proměny vznikají nová stvoření a nové tvary. Na svět přichází, čeho zde nebylo, a co pominulo, se nikdy nevrací. Vše nové je paradoxně důvěrně známé.

Zdá se, že vsadila na jedince, a přeci jeden – sám samotný se jeví bezmocným. Znovu a znovu vztyčuje, aby smetla a na dílnu platí – vstup zakázán.

Dokola ožívá v potomstvu. Matko! kde jsi zůstala? Umělkyně! jež se od prajednoduchých látek dostává k nejrafinovanějším kontrastům – bez záblesku snahy k úplnému dovršení v dokonalé přesnosti, a vždy skryta pod jemným závojem. Každý její výtvor má svého ducha, každý jev je sám o sobě a přeci dohromady vše tvoří jedno.

Věčný život, vznikat, splynout a plynout. Bez návratu. Koloběh věčné proměny nikdy neustane. Na spočinutí není kdy. Ticho po bitvě se stává prokletím. Příroda je danost. Její rytmus je přesně odměřený, výjimky potvrzují pravidlo a zákony jsou neměnné.

Každé mládě je v ní ustrojeno. Ona stojí za bránou, jíž tisíce nevidomých prochází. Vší radosti okolo nikdy nezapomene vystavit účet.

Člověk jí podléhá, když jí vzdoruje. Ona určuje pravidla. Člověk je spolupachatel, který se chce vzepřít. Ona činí vše a vše dobře činí, neboť celek vyplývá z danosti. Vyčkává v nesnesitelné touze. Kvapí k nenasytnosti.

Nemá jazyka a nezná řeči, avšak rozechvívá jazyky. Srdce, jež naplňuje, hovoří. Láska je její korunou. Jedině skrze ní se jí přiblížíš. Stvořila mezery, propasti, rozdíly mezi vším jednotlivým, a touží vše spojovat. Vše oddělila, aby vše soustředila. Několika doušky z poháru lásky …

Je vším – sama sobě odměnou i trestem, radostí i smutkem. Je bezmocná i všemocná. Vše je v ní na věčné časy všudypřítomno. (všudypřítomná, všeobecná, všeobsahující, věčná  …na věčné časy) Nezná ani minulost ani budoucnost. V přítomnosti je věčnost. Je smírná. Velebím všechny její výtvory. Je moudrá. Je tichá. Poznání si nedá vyrvat z těla. Nelze si vynucovat dary, které sama dobrovolně nevydá. Je zchytralá. V dobré víře se jejím úskokům nevědomky poddáváme.

Je všezahrnující a přeci neúplná. Zmítáná na věšné časy a nikdy jinak. Každému jednomu se zjevuje v jedinečné podobě (jako unikát). Jednotu zakrývá za tisíci jmény a názvy.

Ona mě zde vytvořila. Spoléhám se na ni. Jsem její hříčkou. Nedokáže nenávidět. Nejsem to já, kdo mluvil, tvrdil pravdou a lhal – vše pochází z ní, vše její vinou i zásluhou

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce