Kristina Láníková – Pomlčka v těle – recenze
Struktury ze slov, nevyjádřené subjekty, oznamovací věty … poetika Kristiny Láníkové nehýří složitými epitety, nýbrž se omezuje na oznamovací věty, pohledy z okna, intimní hygienu, záznamy pod kůží i na těle. Vše spojuje – volně řetězí slova. Vytváří syntakticky správné věty, které spolu snad ani nesouvisí. V prolukách, v pomlkách hledám významy, ponořuji se …
k díře stačí málo
ale být vedle je něco jako místo
kde se nakonec uvelebíš
protože vedle je nejblíž
Hledám cestu ven. Jedu vlakem. Naproti u okna sedí blondýna. Pod prahem slova protékají vědomím. Těkají. Kuplety bez příčinné souvislosti hýří bez konce a začátku. Bloudím labyrintem …
rozepnuté hlavy vstupující do potoka
…
okrášlený kraj vlhkého
kůra vlhkého směrem růstu slupek
které suché opakovaně vlhnou a přiléhají na sebe
ničí vinou
Slova se vynořují z podvědomí. Slovní spojení vržená příbojem na jazyk jako oblázky na pláži – jen zvednout a zapsat do sešitu. Kristina L. promítá fragmenty událostí a vytváří z nich podivuhodné psychické skutečnosti. Objevují se kontury a okamžikem se proměňují. Mizí, aby se vrátily v jiné souvislosti, v podobě představ představ. Zvedám oči a nepřítomně se sleduji ubíhající krajinu za oknem.
vanu má hlubokou vedle sebe, sama je hluboko vedle sebe
…
tou vanou jsem se povlékla a oči zavedla pod kůži
nebudu čekat až se odkrví
mezi mnou a vanou je hnízdo a na jeho rubu spím
Události se slévají, nitrooční tlak se snížil, syntéza útžků – jako nůž máslem – proniká přítomností. Mapy vědomí obsahují řadu bílých míst, objevují se další epizody …
je cítit nesmyvatelná barva okolí
a gumové nebe
tolik věcí mimo svá místa
krajiny jsou jako svetry
Triangulace textů Kristiny L. je beznadějná. Opakovaně se objevuje motiv vany, hygieny, kůže a kožní deriváty. Vyměřovat kaleidoskopické události je docela marné. Je to jízda po kolejích, které se zrácí v nenávratnu.
mám pomlčky v těle. v mezerách, které se za nimi otvírají, se kýve moje nevypraná krev. na jejich okrajích pobývám ve studu. prsty tlačím na víčka. pozoruju vzorovanu tmu.
Hra končí. Slova zprostředkovávají zkušenost. Představy se stávají objektivní skutečností. Skrze výpovědi Kristina L. realizuje modely, které existují nezávisle na vědomí a jsou vůči němu prvotní.
Kristina Láníková (2015). Pomlčka v těle. FRA, Praha.
Sbírku je možné si opatřit prostřednictvím Dřevěné cikády nebo v prodejně Polí5.
- milan.haussmann's blog
- Pro psaní komentářů se přihlašte