Improvizace vzdálená od reality

Upevnil jsem vrták. Odaretoval vrtačku a špičku položil na tužkou nakreslený křížek. Hlava se roztočila a náporem vrtáku se malta oddrolila. Na podlahu dopadají kusy omítky. Via Appia ponechána osudu. Bílý prach, bodláčí a borovice. Domine, quo vadis? Před muslimskou modlitebnou ukazují holky šunky v podvazcích. Skupina samčích jedinců spustila klaku. „Co je český, to je hezký.“ haleká do mikrofonu alfa samec.

Cihlový prach, odrolená malta, rumištní prach. Zpocenou kůži pokrývá matný film nečistoty. Pahýly vět, jednotlivé slabiky se prolínají. Musí dojít k vymýcení reklam. Musíme povolat i armádu a také aktivní zálohy. Skutečný zápas o slovo nahradilo nepravidelné seskupení nestejnorodých částí: Torzo je slovo. Torzo, kříž … Už věříš? Torzem noci mezi psem a vlkem prosmýknem se. Torzo doby, torzo textu v kontextu: „V jiné zemi jiný hodnotový žebříček, jiné tradice, jinou historii, jiné vzdělání, jiný jazyk …“ torzo jinakosti … Pod stolem psi se tahaj o kosti. Nádoby na torzo nápodoby, torzo náramkových hodinek v neděli vniklo úderem – torzo nápadu – kladiva pět minut po půl osmé. Odrazový můstek na koupališti, torzo obrazu a skutek utek. Salto mortale … torzo naděje: „Krakvec krákorá: ‘Rozpadá se hromada kostí od Zborova.’“ Třeštivost vlajek … den oslav. Halas mi trhá dásně. Torzo děje … těla, děla, samopaly & už pochodují davy. Socha bezjmenného hrdiny? Spíš, vojáku spíš? „Se motám – sem a tam.“ Torzo hodí se jim do krámu: „Volnost, rozkoš, bratrovražda!“ Torzo revoluce … Guillotina hlavy stíná. Torzo z Lenina. Umyjeme si ruce. Nadešla soudná hodina. Kult rozvanul čas. Na úpatí ve řadě stojí: okupanti, squateři, křiklouni, papoušci z papundeklu, panáci, černý Petr řeci vede a jejich kati proklatí. Torzo v trezoru, torzo v rozkroku torza madame Wu.

Krásně děsivé nastalo zároveň. Pohled na samotné dno. Utichl motor vrtačky. Výdech a z díry se vyvalil oblak prachu.