Jen poznámka k opuštěným městům

jsou dvě města, v nichž jsem pobýval před lety, města, která se změnila, jedno jako by už zcela bylo zničeno, druhé přežívá v památkové impregnaci, k jejímuž dýchání, životu, všednodennímu napětí se nemohu vyjádřit, protože žiju už někde zcela jinde, jsou v něm ale místa (mluvím o Olomouci), kam se mohu vrátit k nahlédnutí, chvilkovému pobytu, dokonce i v jakési naplněné skutečnosti, kdy víte, že život nemaříte, ale pulzujícím obsahem plníte, i když vše ještě úzce spjato s osobami, přáteli, společenstvím, které vymírá, které zčásti již nenávratně vymřelo a zapadlo do hlubin (ne)paměti, druhé město je Ostrava, když jsem ji zase po letech navštívil, její centrum, po absenci čtyřiceti let, měl jsem stísňující a nevývratný dojem města vybombardovaného, tam, kde jsem pamatoval živé, obydlené domy, byly najednou polosterilní trávníky, prázdné průhledy, jimiž oko nezachytilo nic podstatného, živého, dříve tak industriálně krásného, kde je to město, kde jsem v 50tých a 60tých letech vyrostl?! jako by ho někdo nakašíroval z jiného materiálu, na jiném místě, zfalšoval jeho identitu do cukrárenské polevy bez obsahu, zabil jeho duši, jen chmurný krematorní pocit zůstal, pocit mrtva, který svírá a nepouští, čím to? jsem nucen shrnout své dojmy takto: jednou prohlásil přítel-muzikant o jistém městě, že jeho obyvatelé se k němu chovají, „jako by je nenáviděli“ – smutně a okorale zdrcen, raněn na duši, jsem se vrátil zase na Jih –
Brno, Alfa Passage, 3. 3. 2014, 14:26