Blogy

Pátek 29. července 2016

pořád mi nejde z hlavy ten „obyčejný člověk“ nebo ten „prostej člověk“, copak já snad patřím do nějaké jiné fauny? dnes ovšem se rozmohlo něco, čeho dřív jsem si tolik nevšiml, bylo přece jen ještě nějaké ponětí o autoritě a hierarchii v tom skutečně duchovním, a jedině platném smyslu, dnes místo toho ten zaběhlý obrat „já mám svoju hlavu“, je – i když třeba ne vysloveně deklarován, ale přesto – stále intenzivně přítomný i zamlčeně, o to samozřejměji, ale mě vždycky především zajímala moudrost! to jest cizí moudrost! moudrost skutečných autorit, svatých Otců, lidí s rozhledem i nadhledem, tolerantních a velkorysých, vzdělaných a noblesních, kterých přece jen dřív bývalo více, jak se obávám, než dnes, a tu „cizí moudrost“ jsem samozřejmě preferoval před „svou hlavou“, o které jsem neměl a dodnes nemám žádných iluzí, ale snažím se hledat, pravdu vyprošťovat z kanálů, lží a špinavých pomluv,

Čtvrtek 28. července 2016

o Janu Evangelistovi Purkyni jsem chtěl psát, a pravděpodobně už i psal, ale těmi věcmi si právě nikdy nejsem jist – a texty po sobě číst už nemohu – zbývá mi opravdu jen riziko redundancí a repeticí, jimž snad aspoň v jakési urputné snaze – a snad i především důrazu na věci opravdu současné – se mi daří poněkud vyhýbat, jinak ale nelze, právě s novou universitou (alma mater) to souvisí, k Masarykovi jsem míval a mám mnohá podezření, jakkoli úctyhodná i z veliké historické dálky je jeho osobnost, u J. E. Purkyně (1767-1869) jsem si byl vždycky jist, ten mi byl jasný od první chvíle, ve všem uvěřitelný, důvěryhodný, s širokým vpravdě vlasteneckým a hluboce duchovním záběrem,

Středa 27. července 2016

dal jsem dnes na Facebook takovýto status: Může mi někdo z vážených politických reprezentantů nebo jen amatérů na tomto poli vysvětlit, proč se „Jihomoravský“ kraj takto jmenuje, když Morava již od roku 1949 neexistuje? Možná že romantická a poetická figura současného hejtmana by napovídala na básnickou metaforu… a „Moravská zemská“ knihovna či „Moravské národní“ divadlo jakousi existenci země předstírají, ale jak si to má člověk a volič v zemi, kde neví čí a kde je, vysvětlit? Děkuji, j. e. f. (ztracen kdesi v Česku…), samozřejmě, je to moje téma, už řadu let, a čím dál zábavnější,

Úterý 26. července 2016

hned při rozbřesku píšu telefonní zprávu na jistou adresu: „Ať žije svatá Anna! Tvoje – a teď trochu i moje – patronka! Lidi dnes chybně slaví hlavně ,narozky‘, a zůstávají smutně bez patronů.“ – měl jsem dnes hezký barvitý sen, moje téma, „soutěže“! vyhrál jsem v jakési písemně vyhlašované loterii či soutěži celý balík široce použitelných odměn, byl to vlastně pár velkých košů, protože se to jaksi týkalo dvou výherců, mne a ještě nějakého mého hospodského kolegy, který vyhrál totéž, jen v jiných barvách či designově trochu jinak řešených modelech apod.,

Pondělí 25. července 2016

často myslím na dávného přítele Tomáše Vážana, chudáčka Božího, právě tak na něho myslívám nejčastěji, poznal jsem ho někdy začátkem 70tých let, právě konvertoval, o všechno „duchovní“ se nesmírně zajímal, měl už tehdy velkou rodinu, snad jen jednou jsme ho v Olomouci na Školní ulici navštívili, děti se houpaly na domácích houpačkách ve dveřích, jeho mladá žena se o vše trpělivě starala a svého temperamentního manžela shovívavě sledovala v jeho nadšení, když jsme hovořili o fotografování, o dominikánských edicích, kdysi v Olomouci vycházejících,

Neděle 24. července 2016

jazzman Renda P., kterého jsem poznal jako spoluhráče Karla Vepřeka, mi kdysi na mou otázku, co vlastně jinak dělá, s kým teď hraje atd., řekl, že hraje jenom „u Jardy Duška v jeho divadle“, ptám se trochu s údivem, proč zrovna tam, a jsem ujištěn jednoznačným, „ovšemže tam, on je geniální“, to mě zaujalo, a protože na mne vždy tento J. D. působil spíše podezřele (jako většina herců ostatně), řekl jsem si, že toto „Divadlo Vizita“ a jeho protagonistu budu trochu víc sledovat, ale na druhou stranu jsem se tímto tématem nějak moc netrápil, nějak mě to nelákalo, neprovokovalo, abych se tím zabýval hlouběji, dnes se mi to osvětlilo velmi názorně,

Sobota 23. července 2016

„Létat tak často, jak se vám zachce. To brzy nabídne i v Evropě kalifornská aerolinka,“ čtu v titulcích dnešních novin, kam? a proč? nechápu tu mánii létat po světě od ničeho k ničemu, tahat své mindráky a špatné svědomí po planetě, nikdo mi ještě nevysvětlil, proč vůbec může docházet k tak (de)gradujícímu huntování světa a jeho „prostředí“ – a z jakých důvodů? (kromě těch trapně „ekonomických“, aby se ty společnosti prostě uživily), k čemu skutečně potřebnému? obávám se těch skutečně naléhavých důvodů je opravdu málo, většina je nejapných, uboze vymyšlených do životní prázdnoty,

Pátek 22. července 2016

v životě svatého Filipa Neri je jeden krásný příběh zachycený více hagiografy, starší manželský pár, u něhož sv. Filip v Římě nějaký čas pobýval, jednou podlehl pokušení, že se přidal k pomluvám, které stíhaly jednoho Filipova chráněnce, který „z příkladného darebáka se stal člověkem dobrým“, což sv. Filipa rozmrzelo, a když potom tito manželé – a „úspěšní podnikatelé“, řeklo by se dnes – svého skutku litovali a za Filipem s omluvami přišli, ten jim samozřejmě okamžitě odpustil, – a co prý pro něho mohou udělat, nabízeli se hned horlivě, „no, přineste mi slepici,“ na to sv. Filip, „a jak sem za mnou do oratoře půjdete, cestou tu slepici škubejte“,

Čtvrtek 21. července 2016

11. 9. 2015 jsem dostal malý „luxusní“ zápisníček, kde ve štítku na obalu, jako ve škole, bylo vypsáno místo „předmětu“ – „E., pokračuj! Tvůj Pavel R.“ to jsou ohromné věci, ohromně povzbudivé, silné, přicházejí nejvíc, když jsme v „nouzi“, právě jsem se vynořil z bezvědomí, do kterého jsem upadl někdy koncem června, hned na prvním listě tohoto čtverečkovaného sešitku, s přiloženou tužkou japonské provenience, je toutéž blankytně modrou tužkou napsáno:
„Zaváhám, ale pak neotálím:
z vět rozvleklé samomluvy
vyškubnu tři čtyři slova
a ještě jedno, náhradní.
A slovo prut natáhnu až
ke dvěma metrům.
Slovem naviják odvinu
ze slova vlasec pár centimetrů,
a přivážu k němu háček
ze slova řeřicha.
Švihnu prutem a vysoko
nahodím. Návnadou
bude svobodomyslnost
divoké kachny.

Středa 20. července 2016

přítel Petr A. mi v některém z nedávných mailů cituje Josefa Jugmanna, toho obdivuhodného člověka, který mimo jiné sám vytvořil legendární pětidílný slovník, dodnes ceněný jako dílo neuvěřitelné z pracovny jediného člověka: „Kniha je chlebem, pluhem, kolem a lodní plachtou, největším objevem lidského rodu“, absence knihy v dnešním „informačním“ světě je smutná ze zcela zásadních důvodů, což lze pozorovat z významových posunutí některých základních (i mravních) pojmů, a často z úplného zmatení lidské komunikace vůbec,

Syndikovat obsah

Kalendář akcí

«  
  »
M T W T F S S
 
 
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
 
 
 

Nejbližší akce