Blogy

hádají se pořád o kůrovce, o Šumavu, ale zásadní věc přece není, jestli kácet, ale CUI BONO? kdo a proč to dělá? co je za těmi slovy a za těmi činy konkrétních lidí? zvykl jsem na tak nízké a perfidní důvody a účely, které vedou všechny ty „těžařské“ a jiné zločinecké firmy, že naprosto nepochybuji o tom, že jejich důvody jsou podobně podlé, jako ty, které vedly a vedou aktéry všech těch „korupčních kauz“

myslím, že člověk dneška je zcela popleten ve svém samozřejmém chápání sebe i světa kolem, jeho (ducha)přítomnost je ve střehu pouze k věcem okamžitým, užitkovým, ba požitkovým, bez nějaké základní úvahy o tom, k čemu to všechno, a proč hlavně to všechno,

ano, vím, že jste chytří, a že vůbec nejste naivní a víte, „jak na to“, ale já stále více musím zažívat svou nemožnost, ochabující postřeh, progresivní slepotu (prý se dá operovat, ale nemám do toho chuť), i uši mám poslední dobou zalehlé, že vlastní kroky neslyším,

nějak se mi poslední dny vrací v psaní pojem „historie“ a její „znalost“, ve větách nepochybně velmi nepřesných a slovy velmi přibližnými, přesto si myslím, že pro život společnosti je řádné pochopení jejích dávných i nedávných dějů klíčové, protože vše ostatní, bez analýz a bez reflexí, je jen jícen k dalším hrůzám a zbytečnému trápení, či přesněji předpokoj zániku společenství celého,

psal jsem tu včera o něčem, co bych nazval „historickou amnézií“, o jakémsi zdnešnění celého života, nikoli do intenzity plnohodnotného „carpe diem“, nýbrž do zapomnění děl a skutků minulých, bojů, svárů, příkladů, hrdlení se o smysl života, o smysl existence jakéhosi „národního souručenství“, či vůbec jakéhokoli souručenství,

jsem nucen na každém kroku se setkávat s naprostou neznalostí dějin, historie vlastní země, a už vůbec neřku nic o historii světové, všechno jen spěje k jakémusi okamžitému užitku, v hluboké ovšem ignoranci vůči věcem zásadním, dějinami a lidskými osudy hýbajícím, věcem, které heverem Historie otáčejí,

současný autoterorismus, fašizace automobily, všudypřítomně atakujícími člověka po matičce Zemi přirozeně se pohybujícího, mě skličuje, svými projevy, i příčinami, co děláme? skládáme autíčka dohromady jako nedospělé děti, a ještě se chlubíme, že je to hlavní součást naší „ekonomiky“,

střípky ze včerejška, kdosi pořád mluví o „hrách“, nerozumím tomu, jak může někdo tak marnit život? „hra“ (Huizinga apod.) je pojem, ke kterému bych se chtěl ještě vrátit, hry, soutěže, nesnáším ty pojmy, i karty jsem přestal hrát (v r. 1986, poker hlavně, hrál jsem ho dobře, ale málem mě to zničilo),

lidé se děsí sršňů, mně ale uštědřil žihadlo jeden z této čeledě zcela nenadále, ač logicky, když jsem si ho při svém progresivní slepnutí spletl na dně prázdné vany s nějakým chomáčem textilu či čeho,

tisková oprava: všude a furt se mluví o penězích, jako by nic jiného na světě nebylo než ďáblovo platidlo, úvěry, lichva, malverzace, defraudace, korupce, peněžní loupež ve zkratce řečeno, v starších poznámkách nacházím reakci Lábusovu (Vladimír „Guerilla“ D.) na jednu mou poznámku ze začátku letošního ledna,